Malíř jménem Podzimek,
přišel do krásného háje.
Příroda, hle, překrásná je!
Kdepak u nás,
kdepak v Praze,
zachytím to na obraze!
A hned otevřel své vaky,
kde měl svoje sakumpaky,
otevřel ty svoje brašny.
Měl tam nepořádek strašný.
Tuhy, štětce křížem krážem.
Vyklopil to všechno na zem.
Tady leží paleta,
tady zase špachtle ta,
tady misky, tady tuha,
tady zase tuha druhá,
kterou hledal v neděli,
tadyhle jsou pastely,
svinibrodská zeleň zaschlá,
láhev od fermeže prasklá,
všechno tu má, všechno je tu,
od gumy až po paletu –
co je mu to platno.
Zapomněl si doma plátno.
Vzdychne malíř Podzimek.
Mám se vrátit s prázdnou domů?
Pomaluji tento háj
od kraje po okraj,
trávu, hlínu, listí stromů.
A co řek, udělal.
Co je v háji, pocáká to
na divno a na strakato,
do červené žlutou přidá,
hnědou s fialovou střídá,
někam i tou zlatou stříkne,
však ono si oko zvykne.
Rukávy si vyhrne,
dělá šmouhy stříbrné,
pruhy, čmouhy, skvrny, fleky,
čmárá po tom háji celém,
neb je malíř duší, tělem.
Nazítří v tom háji divném
uznale my hlavou kývnem.
Hle co se tu vydařilo!
To je Podzimkovo dílo.

(Josef Kainar)

            Tak tuto básničku se letošní páťáci z Áčka učili už loni, ale protože i letos přišel Podzimek nejen do našeho kraje, nechali jsme se inspirovat jeho barvami a tvořením a začali jsme tvořit také. V hodinách VV a PV jsme malovali barevné koruny stromů, obtiskávali listy a tvořili tak účesy podzimním vílám, vyráběli jsme z přírodnin podzimní dekorace a vystřihovali obrázky s podzimní tematikou, kterými nám paní učitelka vyzdobila okna ve třídě.

            Nechali jsme se také inspirovat uměním Vincenta van Gogha a zkusili jsme vymalovat jeho všem známé zátiší: Váza s dvanácti slunečnicemi.

            Podzim je zkrátka báječné období na to vzít štětce do ruky a nechat se okouzlit barvami kolem nás.

                                                           páťáci z Áčka a paní učitelka Marie Rolínková